Váš košík je prázdný
Tvorba her - Hloubka hry
Všimli jste si, že pokud ve hře objevíte ideální strategii, nechce se vám už většinou vymýšlet nic nového a kolikrát danou akci prostě opakujete, dokud hra neskončí ? Nebo, že při některých hrách opakujete stejnou strategii dokola, ačkoliv existuje jistě i lepší řešení ?
Lidský mozek se vždy roztočí na plné obrátky, pokud potřebuje vyřešit nějaký problém. Snaží se přijít na to nejlepší řešení, což může být řešení nejpohodlnější, nebo nejvíce efektivní. Jedna ze super věcí při hraní deskovek je právě způsob objevování nových možností, strategií a zlepšení.
Právě "vypnutí" mozku je něco, na co se dnes zaměříme. Při hraní potřebujete neustále stimulovat myšlenky, jinak se hráč začne nudit. Ideální deskovka vás donutí držet pozornost po celou dobu hraní hry, snaží se nabízet nová řešení a situace. Ty by měl najít jak začátečník, tak pokročilý hráč.
Dnes se zaměřím na základní prvky, které můžete do hry vnést, aby vám hráči neusnuli.
Skryté a asymetrické informace
Tím, že budete určité informace ve hře předávat jen zvolené skupině hráčů, budou ostatní hráči nucení “číst” skryté informace a podle toho přizpůsobit hru. Napadá mě poker. Matematická pravděpodobnost je předem daná. Ale opravdový skill přichází s odhadem toho, co drží soupeř a zároveň skrytí informací, jaké trumfy máte vy.
Tyto mechaniky spadají do těch, které mají za účel odhadnout chování ostatních hráčů. Stačí dát zvoleným hráčům exkluzivní informaci a možnost na základě toho změnit taktiku.
Příklad deskových her: Nemesis, Nevyzpytatelní
Counter – strategie
Pro každou strategii ve hře doporučuji mít strategii, která ji porazí. Podívejte se třeba na hru kámen-nůžky-papír. Věděli jste, že i přes jasná a jednoduchá pravidla se v této hře pořádají mistrovství světa a existují nejrůznější ligy ? Důvod je zřejmý - hra je totiž založena na predikci chování vašeho soupeře a o tom být přesně jeden krok před ním. Princip kámen-nůžky-papír se dá přenést i do deskové hry. Vždy dávejte pozor, aby proti jedné dominantní strategii existovala jiná.
Osobní informace a sdílení
Hodně her hráče spojuje pomocí osobních detailů a životů každého z nás. To platí především u párty her. Osobní informace a sdílení spadají spíše do sociální strany psychologie, než do té strategické. Jestli neznáte například hru Apples to Apples, nebo Cards against Humanity, tak to určitě dožeňte 
Každopádně opět zde platí princip toho, zkusit se dostat do hlavy druhých, jen je to o více přátelské atmosféře.
Časový pres
V poslední době jsem zaznamenal hodně her využívajících přesýpací hodiny.I nejsnazší otázka se stává obtížnou, pokud ji musíte vymyslet v časovém presu.
S časem se v deskovkách dá pracovat velmi zajímavě a “časové” hry jsou stále více populární. V dnešní době se pokouší prorazit i všelijaké digitální aplikace. Ty osobně moc nemusím, hodně to ubírá atmosféře.Každopádně dejte pozor, aby jste při použití časové mechaniky nezaplavili hráče informacemi, nedělá to dobrotu.
Příklad deskových her: Bláznivá Kuchyně
Komplexni řešení
Čím více řešení existuje, tím bude těžší přijít na optimální strategii. Komplexní řešení prohlubuje hru. Občas se toho dá dosáhnout zavedením nové mechaniky, nebo pravidla. To ale většinou sníží eleganci hry, proto se tohle řešení příliš nedoporučuje. Co můžete zkusit je několik věcí:
Náhoda – pokud se něco děje pravidelně, hráči se situaci naučí přečíst a přizpůsobí se, najdou vždy stejné (pro ně optimální) řešení.
Pokud však do hry vnesete nějaký druh nejistoty, najednou hráči budou muset zapojit znovu mozek. Nemusíte hned do hry přidávat kostky. Stačí zamíchat balíček karet, nebo lehce přinutit hráče zvolit jiný druh strategie, nebo jim nabídnout zajímavou alternativu. Možnosti je celá řada. Pravděpodobnost, náhoda a štěstí. O tom se někdy můžu rozepsat.
Exponenciální růst možností
Hrajete šachy ? Tím, že dáte hráči možnost zvolit různé řešení, plánování budoucích tahů začíná být stále složitější.
Občas to ale může mít i negativa. Prodloužení herní doby je to nejmenší. Co se může stát, je hráč, který se „sekne“ hned na začátku hry, protože nedokáže dát dohromady svou „optimální“ strategii, která ho povede k vítězství. Ztratí pak o hru zájem a nebude ho bavit, bude se snažit jen přežít. Složité hry by měly mít mechanismus, který hráče nenápadně povede po dobu hraní (případně stačí použít kartičky s uceleným přehledem pravidel).
Jak se říká, nejlepší hry jsou v tomto směru “easy to learn, difficult to master”.
Petr Marek
© 2023